Bratři Orffové v šeru pražské Akropole

     Tuto zajímavou severomoravskou formaci jsem zaznamenal na Zbyňkově blogu až někdy na přelomu září a října loňského roku. Musím přiznat, že jsem jim zpočátku nevěnoval sebemenší pozornost. Naštěstí mám, ale kamarádů hudebních fajnšmekrů víc a po vydání jejich aktuálního alba, jsem byl neustále upozorňován na kvality této mimořádné nahrávky. Nechal jsem se tedy přesvědčit a věnoval poslechu patřičný prostor a v klidu můžu říct, že v žádném případě nelituji. 

    Bratři Orffové působí na naší hudební scéně od roku 2002 a prezentují se hudbou složenou z několika kytar, bicích, trubky, ale třeba také xylofonu. Celá kapela je postavena kolem frontmana Ivánka Gajdoše, jehož česky zpívané, naivní, ale upřímné texty v kombinaci s jemně a citlivě doplňovanými zvukovými linkami, vytváří příjemný a naprosto vyvážený hudební celek. Asi nemá cenu nějak blíže škatulkovat, ale pohybují se někde na pomezí folku a elektropopu, provázeného mnoha akustickými pasážemi. V roce 2005 vydala skupina svoji první desku Bingriwingri. Celé album se odehrává ve fiktivním městě stejného jména a jeho vydání způsobilo v té době v odborných kruzích zajímavé názorové rozpory ohledně svých kvalit https://musicserver.cz/clanek/13442/Makrorecenze-Bingriwingri-Bratri-Orffu/ . Já se každopádně přikláním k hodnocení minimálně devíti bodů z deseti a jenom mě mrzí, že jsem tuto desku nezaznamenal již v době jejího vzniku. Nebývá často zvykem, aby mezi vydáním první a druhé desky, uplynulo osm let jako u jejich nového počinu. Nicméně i to samo o sobě svědčí o unikátnosti koncertu této kapely. Z jejich hudby a jakési nesmělosti projevu je cítit, že nemají nějaké větší ambice a chtějí sebe a své fanoušky svou tvorbou především bavit. O tom svědčí i jejich druhá deska Šero, která se nijak zásadně neodklání od desky první, ale přesto už je z ní cítit větší hudební vyzrálost a vše do sebe naprosto dokonale zapadá. Na rozdíl od fiktivního města Bingriwingri tentokrát album hovoří jazykem imaginárního hrdiny Sérži Vantóše a její poslech rozhodně nezklame. K posouzení přikládám recenzi musicserveru, na jejímž konci je možné si celé album i poslechnout https://musicserver.cz/clanek/45380/Bratri-Orffove-Sero/ .

     V úterý 28.ledna jsem zcela náhodně objevil na internetu zmínku o tom, že Bratři Orffové ve středu pokřtí v pražské Akropoli svou aktuální desku. Netrvalo dlouho a vstupenku jsem měl v kapse. Informací o této kapele jsem měl dost a bylo mi jasné, že návštěva jejich koncertu, už se mi nemusí podruhé poštěstit. Následně jsem sice zjistil, že kromě křtu je koncert také zahájením jejich letošníh turné k nové desce, ale v Paláci Akropolis jsem ještě nebyl, tak proč čekat až do března než přijedou na jih.

     Na místo samotné jsem dorazil s lehkým zpožděním a po otevření dveří jsem vstoupil do naprosté tmy s jemně osvětleným pódiem uprostřed. Tam se momentálně odehrávalo vystoupení předskokana, norského písničkáře Moddiho. Jeho svérázný projev byl rozhodně zajímavý zážitek. Jako nástroje kombinoval kytaru, tahací harmoniku a bosé nohy bubnující do podlahy pódia. Přidámeli k tomu doprovod v podání sympatické violoncellistky, je jasné že publikum muselo být spokojeno. Následovala asi desetiminutová přestavba pódia, po které bez zbytečného zdržování nastoupili do naprostého šera rovnou Bratři Orffové. Celé vystoupení zahájili několika písněmi z jejich prvního alba. Natěšenost fanoušků na nepříliš často vystupující interprety, byla přímo cítit ve vzduchu a všichni od prvních tónů tiše a napjatě poslouchali. Ivan Gajdoš je opravdu zajímavý frontman. Po několika odehraných písních začal fanoušky bavit nejen zpěvem, ale v přestávkách i mluveným slovem.  Neustále upozorňoval, že nové písně budou začleňovat postupně a opatrně, tak ať se nikdo nediví, pokud to zkazí. Přesto jsem ani jednou nezaznamenal jakýkoliv přehmat a vše dokonale zapadalo tam kam mělo. Při ladění kytary za naprostého ticha všech šesti stovek návštěvníků prohlásil, že jsou tak krásně zticha, že snad pokřtí desku. Následně zhasla všechna světla a album Šero bylo pokřtěno tmou. Zbytek koncertu probíhal i nadále v poklidném duchu a bylo vidět, že nejen publikum, ale i kapela si celou událost příjemně užívá. V Akropoli je bohužel už v deset hodin nařízen klid, proto v závěru přišel dát několik přídavků pouze sám Gajdoš se svou kytarou. I přesto, že se jednalo o celkem klidný a pohodový projev bez divokého a bujarého veselí, hodnotím celou akci jako velký kulturní zážitek a mohu jejich další koncerty, zejména v březnu v jihočeské metropoli pouze doporučit.