Deset nej... alb 2013

       Už delší dobu se zamýšlím nad tím, která deska vydaná v tomto roce, byla u mě opravdu nejhranější a jestli jsem schopen vybrat prvních deset tak, aby to bylo opravdu to nejlepší. Zjistil jsem, že to neni tak jednoduché jak jsem

si původně mysel. I proto tedy ponechávám v názvu pouze nej... bez bližšího upřesnění. Jeden z důvodů je ten,

že jsem určitě neslyšel zdaleka všechny novinky co letos vyšly. Vybíral jsem pouze z cca třiceti alb od interpretů o něž jsem se opravdu zajímal. K tomu musím ještě připočítat spoustu starších záležitostí, které mě v mnoha případech bavily víc, než to co bylo zrovna aktuální. Také je třeba přihlédnout k tomu, že se jedná většinou o poměrně odlišné hudební žánry. Myslím si, že nelze naprosto věrohodně srovnávat hudbu postavenou na elektronice, kterou tvoří dva muzikanti, s hudební skupinou o pěti a více členech hrajících na různé hudební nástroje. Beru také v úvahu to, že né všechna alba dostala patřičný prostor. Někdy stačí jeden poslech a člověk ví jestli je to pro něj zajímavé. Dost často je však

k proniknutí do hudební dílny některých muzikantů třeba, přehrát si celou desku minimálně třikrát až pětkrát.

Občas se v těchto případech jedná o to nejlepší co se v hudebním světě objevuje a s postupem času to ještě zraje. Mohou to být díla tak průlomová, že pochopit hudbu samotnou, obnáší opravdu hodně času a soustředění. Nemohu proto tento žebříček, považovat za to nejlepší z letošního roku, ale spíš za to co dostalo u mě největší prostor a co mě nejvíce zaujalo.

1. Daft Punk - Random Access Memories   10/10

    Tady asi jako v jediném případě opravdu není co řešit. Nové album téhle dvojice francozských hudebníků mi

v poslední době hraje všude a pořád. Vliv na to má určitě i to, že jsem je objevil letos mezi posledními a předtím od nich znal pouze soundtrack ke sci-fi filmu Tron: Legacy. Nepovažuju se za nějakého zásadního vyznavače taneční hudby ani disco hudby osmdesátých let, ale tahle pocta taneční hudbě zabalená do elektronického hávu, to je něco co na mě padlo jak blesk z čistého nebe a opravdu si to užívám.

https://www.youtube.com/watch?v=aERZ4-oVLiE

2. Primal Scream - More Light   9/10
 

      Primal Scream patří k těm skupinám, které mě v době své největší popularity bohužel minuly. Od té doby co jsem před třemi lety navštívil jejich pražský koncert v KC Vltavská k dvacátému výročí jejich asi nejslavnějšího alba Screamadelica, patří bezesporu k jedněm z mých největších favoritů. Jejich nová deska je opravdu výborný počin plný divoké psychedelické hudby, ale i poklidných balad. Přestože jejich letošní koncert v pražském Lucerna Music Baru jsem nakonec nenavštívil, tuto deskou řadím, díky pravidelnému poslechu na druhé místo.

https://www.youtube.com/watch?v=vajUGdZe1EI

3. Atoms For Peace - Amok   9/10

    Leckdo by asi nesouhlasil, ale Thoma Yorka a jeho elektronické experimentování prostě můžu. Pokud jsem

na začátku mluvil o průlomových dílech, myslel jsem tím především Radiohead Thoma Yorka a jejich album Kid A, které neustále řadím k tomu absolutně nejlepšímu co vzniklo. I proto mě potěšil vedlejší projekt tohoto svébytného umělce a několika dalších výborných muzikantů. A ačkoliv je to deska poměrně složitá a nedá se poslouchat pořád

a ve všech situacích, u mě jí patří třetí příčka.

https://www.youtube.com/watch?v=vAaIqdqt2CQ

4. Nick Cave & The Bad Seeds - Push The Sky Away   9/10

        Patnácté řadové album Nicka Cave je opravdovou lahůdkou. Nepatřím mezi znalce veškeré jeho tvorby, ale tahle poklidná nahrávka, plná užasných místy až depresivních melodií, mě okouzlila hned po prvním poslechu. Dlouho jsem váhal jestli bramborová je na něco takového opravdu dost, nicméně srovnávat tak rozdílné záležitosti, jako jsou Atoms For Peace, Primal Scream a Nick Cave, to se fakt moc nedá.

https://www.youtube.com/watch?v=2kBl86cIV3g&list=PLic4q-FdNgE9DRYBFEjqsGWryztT4BtLD

5. Crystal Fighters - Cave Rave   9/10

          O Crystal Fighters už jsem tady toho napsal poměrně dost. Jejich poslední album bylo pro mě zase něco nového a v autě mi hrálo jeden čas opravdu pořád dokola. V současnosti preferuju spíš jejich první a elektroničtější album Star Of Love, ale i tak se Cave Rave dostalo až na páté místo.

https://www.youtube.com/watch?v=JFvG5NM4r28&list=PLuWteOTFkgKMj-JoNqFT7y1N7-A4wcIPQ

6. Arcade Fire - Reflektor   9/10

        V říjnu vycházjící nové album Arcade Fire vpodstatě splnilo očekávání. Kapela dokázala, že patří k tomu nejlepšími na současné hudební scéně a nikde mimo velká pódia už asi bohužel k vidění nebude. Jediným nedostatkem celého dvojalba je možná zbytečná roztahanost, ale pravděpodobně to bude pouze o tom věnovat tomu ještě více času k detailnímu poslechu.

https://www.youtube.com/watch?v=YPWrFHySSyo

7. David Bowie - The Next Day   9/10

        Chameleón David Bowie se po deseti letech překvapivě vrátil s výborným albem The Next Day a dokázal, že ještě nepatří do starého železa.

https://www.youtube.com/watch?v=F2nJHVNTHNw

8. Susanne Sundfor - The Silicone Veil   9/10

         Elektropop norské skladatelky a zpěvačky Susanne Sundfor je opravdu hodně zajímavá záležitost a minulou zimu jsem měl album The Silicone Veil, společně s Nickem Cavem ve sluchátkách v každé volné chvíli.

https://www.youtube.com/watch?v=MCIaj-oLi28&list=ALGLx1orRGw4UQgdGJBI78aUw_mJWdkxiy

9. Depeche Mode - Delta Machine   8/10

       Přestože Delta Machine asi nebude patřit k těm uplně nejlepším od Depeche Mode, já osobně jsem s ním spokojen. Je to pravděpodobně ovlivněno i tím, že v posledních letech jsem jejich tvorbu přestal sledovat a vrátil jsem se k nim s trochou nostalgie v očekávání letního stadionového koncertu. Proč si ale neužít hudbu na které člověk vyrůstal.

Od tohoto alba jsem očekával pouze staré dobré Depeche Mode a ty jsem taky dostal.

https://www.youtube.com/watch?v=cuAbBcM6q60&list=PLI1M61IHZU-XeQO-HkOxB-nufjJ3lRHJg

10. London Grammar - If You Wait   8/10

         Hudba této britské trojice si u mě získávala přízeň postupně. Ze začátku to byla pouze kulisa při čtení, po nějaké době jsem si ale uvědomil, že na mě působí jako balzám a začal jsem si je pouštět mnohem častěji. Hudebně mi hodně připomínají oblíbené The xx, ale hlas zpěvačky zní sametověji. Pro chvíle klidu je to opravdu ideální volba.

https://www.youtube.com/watch?v=vEEHMl-R1EA&list=PL6zEtkGyV5VmoHRgG4_13BCDdC2tEPqCw

     Na závěr bych pouze rád poznamenal, že se jedná opravdu o subjektivní pohled a že nejedno letošní album ještě čeká na pořádný poslech. Dlouho jsem přemýšlel třeba o nových Pearl Jam nebo Placebo. Patřičný prostor ještě nedostala ani nová alba Arctic Monkeys, Kings Of Leon, Múm nebo Lorde.

Nicméně všech těchto deset řadovek mi dělalo v právě končícím kalendářním roce výbornou společnost a proto je můžu všem vřele doporučit.

Všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí a kvalitních kulturních a sportovních zážitků v novém roce přeje R.S. alias pan Plesnivák :)