Kytarová smršť BirdPen v kulisách strahovských kolejí

          V úterý 18.2. se odehrál v pražském klubu Strahov 007 koncert, na který jsem se dlouho těšil. Poprvé se u nás představila britská kapela BirdPen, o níž jsem blíže psal už v prvním článku ze dne 20.11.2013. Nemusel jsem se tedy dlouho rozmýšlet, jestli  vynechám olympijské hokejové derby se Slovenskem a vyrazil jsem směr Praha. Vstupenka už ostatně několik měsíců ležela připravena v šuplíku a očekávala brzké utrhnutí.      

         Vzhledem k tomu, že jsem o této události už referoval v patřičném předstihu, sešli jsme se na místě s několika přáteli, kteří byli stejně jako já zvědavi, co předvede tato u nás celkem neznámá hudební formace. Strahov 007 je opravdu malý klub, ale i tak má své kouzlo. Do poloprázdného klubu jsme dorazili v době oficiálního zahájení koncertu. Asi nikdo však neočekával, že kapela hned začne hrát. V té době ještě probíhala třetí třetina zmíněného hokejového utkání a výsledek byl jedním z hlavních myšlenek nejenom našich, ale i prodavače vstupenek, který celý zápas díky nízké návštěvě v pohodě stíhal sledovat. Češi nakonec přece jen vedení v zápase udrželi a to mělo zřejmě i vliv na celkovou návštěvu tohoto koncertu. Většina rádoby sportovců slavila a za muzikou v místě studentských kolejí dorazilo pouze zhruba padesát lidí.       

         Při pohledu na pódium, na kterém bylo připraveno asi deset různých kytar, jsme mohli očekávat opravdu zajímavý hudební zážitek. Po půlhodině volné zábavy se u nástrojů objevili muzikanti a postupně svým výkonem přitáhli všechny zúčastněné blíže. Hned od začátku ve mně celý stísněný prostor evokoval videoklip kapely The Cure - Never Enough. V tomto videu hraje celá kapela přikrčená na jednom malém divadelním pódiu a s BirdPen a jejich hromadou nástrojů to vypadalo dost podobně. Davea Pena už jsem viděl hrát a zpívat společně se skupinou Archive, což je do dneška jeden z největších zážitků, co se klubových koncertů týká. Neměl jsem tedy pochyby o tom, že celá událost bude rozhodně stát za to. Přesto u mě vystoupení ze začátku vyvolalo poměrně smíšené pocity. Obě jejich řadová alba znám skoro nazpaměť a asi i proto jsem očekával, že pouze přenesou tuto hudbu do reálného prostoru. Ze začátku nic nenasvědčovalo tomu, že by to mohlo být jinak. První píseň začala pozvolna v poklidném baladickém tempu, tak jak jsem od Davea zvyklý. Když se ale posléze zničehonic změnil rytmus a z původně pomalé písně se rázem stala syrová kytarová vypalovačka, jejíž tempo se ještě stupňovalo, nestačil jsem se divit. Musím říct, že tohle jsem opravdu nečekal. Nahraná hudba BirdPen zní zcela jinak než v tomto živém podání a i výborná kvalita zvuku v takto malém prostoru mě překvapila. Jakmile jsem ale na tento styl přistoupil a opravdu to netrvalo moc dlouho, užíval jsem si celý koncert od začátku až do konce.  Hudba se přelévala z pomalejších klidně odzpívaných částí, do rychlých kytarových pasáží a soudě podle okolních ohlasů, každý kdo dorazil určitě nelitoval. Skoro po každé písni měnil Dave Pen kytaru a zvuk proto ani chvíli nezůstával jednotvárný. Bylo vidět, že jsou na pódiu opravdu zkušení a velmi dobří muzikanti, možná by jim tedy slušel i větší a lépe zaplněný klub než na strahovských kolejích. Jeden z mých přítomných kamarádů přirovnal atmosféru celého koncertu k vystoupení kultovních Joy Division a ač je ani jeden z nás neviděl hrát naživo, musím s ním určitě souhlasit. Takovýchto vystoupení s několikametrovým odstupem od všech interpretů a v této kvalitě člověk opravdu nezažije moc. Nejvíce jsem si asi vychutnal živou interpretaci skladby Off. Je to jedna z mála písní u kterých Dave odložil kytaru a do ruky si vzal pouze tamburínu. Celá skladba byla jedna velká psychedelie a já se přistihl, že naprosto přestávám vnímat co se děje okolo. Tady je krátká, hodně nekvalitní ukázka z mobilního telefonu https://www.youtube.com/watch?v=GUwzqQUvyuc     

        Celé vystoupení trvalo s jedním přídavkem zhruba hodinu a půl. Podle informací, které se ke mně dostali, mají BirdPen směrem na západ podstatně větší fanouškovskou základnu než tady a třeba v belgickém Arlonu hráli i s dvěma přídavky hodiny dvě. Bohužel je to na místní poměry asi opravdu honě neznámá kapela a je dost pravděpodobné, že značná část návštěvníků byli studenti, kteří prostě jen tak zkusmo vyrazili za muzikou.  Přestože s celkovou návštěvou nemohli být vystupující muzikanti nijak zvláště spokojeni, slíbili těm několika věrným, že se tady určitě ukážou znovu a já v to pevně doufám. Pokud bych měl tedy s lehkou nadsázkou dodat něco na závěr, tak pokud vynechám nižší návštěvnost, za jediný nedostatek považuji to, že na stánku se suvenýry opět neměli triko s logem kapely o velikosti XL.