Strhující nášup z hudební kuchyně londýnských Divožen

          Opět až týden po události samotné se mi podařilo sepsat několik vět o koncertě, který u mě zanechal až nečekaně hluboký dojem. O skupině Savages jsem se dozvěděl někdy na začátku loňského podzimu na jedné hudební akci týkající se projekce a komentování videoklipů známých i začínajících kapel. Z onoho večera jsem si odnášel jako největší objev právě tuto britskou hudební formaci. Jejich výborný koncertní klip "Shut Up"  https://www.youtube.com/watch?v=FuIB8HEmnoY mě zaujal hned na první poslech. Když jsem se následně ještě dozvěděl, že jejich debutová deska "Silence Yourself" je vynikající počin, má zvědavost neznala mezí. Hned po prvním poslechu mi bylo jasné, že informace byla pravdivá.

       Savages je britská post-punková skupina složená z anglicky zpívající Francouzky Jehnny Beth, kytaristky Gemmy Thompson, Ayse Hassan hrající na basovou kytaru a Fay Milton hrající na bicí. Když jsem se v prosinci loňského roku dozvěděl o únorovém koncertě divošek v pražském Rock Cafe, zbystřil jsem, ale vyčkával. Deset dnů před nimi jsem se chystal na BirdPen a objíždět všechno, co člověka zaujme, je opravdu finančně i časově náročný koníček. Na začátku letošního února jsem si však pustil Silence Yourself do sluchátek a nevydržel. Domníval jsem se, že bych toho asi následně litoval. Vzhledem k tomu co se dělo na koncertě samotném, musím říct, že má domněnka byla oprávněná.

       Do Rock Cafe jsem dorazil v den koncertu, v pátek 28. února, skoro s hodinovým předstihem. Netrvalo dlouho a u vstupu se začala tvořit fronta. Sál otevřeli v plánovaných osm hodin a po necelé čtvrthodině se na pódiu objevila předkapela se smrtícím názvem A Dead Forest Index. Minimalistický projev tohoto australského dua zpívajícího kytaristy a bubeníka sice většinu publika příliš nenadchl, já byl i tak z jejich vystoupení příjemně potěšen. Zpěvákův zajímavý hlas dominoval všem písním a jeho nasazení bylo již po krátké době dobře znatelné podle zcela zpocené tváře.

     Po předkapele následovala pro mě až otravně dlouhá půlhodina ladění a přípravy nástrojů, aby v devět hodin na pódium za natěšeného potlesku publika konečně mohli nastoupit všechny čtyři hlavní hvězdy večera. Na celou akci jsem odjížděl v očekávání toho, že pokud se v Savages nepletu, mohl bych zažít atmosféru britské klubové scény osmdesátých let a poznat jak to asi vypadalo na koncertech Siouxsie And The Banshees nebo již v předchozím článku zmiňovaných Joy Division. Vzhledem k tomu že kapela měla na svém kontě pouze jednu desku, nebyl jsem si tím, co mě čeká stoprocentně jist. Pověst předcházející Savages mě ale držela v napjatém očekávání. Přestože při prvních písních neustále signalizovala zpěvačka na zvukaře, že potřebuje hlasitěji mikrofon, brzy bylo jasné, že jsem opět na koncertě, o kterém se bude ještě dlouho mluvit. Projev všech členek byl dokonalou ukázkou kvality, žádné začátečnické mlácení do nástrojů se nekonalo a výkon každé z nich stál za samostatné pozorování. Fay dávala do bicích tolik energie, že musela několikrát měnit paličky. Gemminy prsty při  smršťi jejích kytarových riffů pomalu ani nešlo stíhat sledovat. Ayse byla do svého výkonu tak ponořena, že v houpavém rytmu za celé vystoupení pomalu ani neotevřela oči. No a Jehnny Beth, od té jsem ani nemohl odtrhnout oči, takové charisma u tak ďábelské ženy se prostě jen tak nevidí. Její černé kalhoty s bílou košilí a červenými střevíci, to byla opravdu pekelná kombinace. Ne nadarmo jí v jedné recenzi přirovnávali k Ianu Curtisovi obutého v červených lodičkách. Tempo celého vystoupení se hned od prvních písní neustále stupňovalo a jedinou vadou na kráse z mého pohledu, bylo stádo zběsile pogujících "intelektuálů" bezhlavě vrážejících do všech lidí okolo. Ale i to bezesporu k takovému koncertu patří a vždy, když už to vypadalo na odpočinek, Jehnny fanoušky vyburcovala k ještě většímu řádění. Atmosféra v sále byla opravdu neskutečná a já jsem schopen ji tlumočit krom písma opět pouze nekvalitním záznamem z mobilního telefonu https://www.youtube.com/watch?v=Ru1erKlbpRc&feature=youtu.be . Na konci zhruba hodinového setu Savages přece jen zvolnily a místo přídavku nabídly fanouškům, více jak desetiminutový song po kterém se jim dostalo bouřlivého potlesku všech spokojených diváků.

     Po koncertě jsem se i s kolegou hudebním fajnšmekrem, přesunul ke stánku se suvenýry a přestože tentokrát byla má velikost trika konečně k dostání, dal jsem přednost zakoupení originálního vinylu alba Silence Yourself ... tak teď už jenom konečně přikoupit ten gramofon :-)